Zastávka B
50°14'49.117"N, 12°53'55.437"E
HŘBITOV
Do konce 19. století se pohřby místních obyvatel konaly na hřbitově v Sedleci. Teprve roku 1903 se obecní výbory Dalovic, Všeborovic a Vysoké usnesly na zřízení vlastního hřbitova. Pro hřbitov bylo vybráno nynější místo na katastrálním území Dalovic. Hřbitov byl vybudován v roce 1904.
Z hlediska uspořádání byl hřbitov původně členěn do řady sektorů. Do rohu hřbitova, vlevo od vchodu, byla postavena márnice se zvonicí. Kolem celé hřbitovní zdi byla určená místa pro rodinné hrobky. Od vchodu vedla středem hřbitova široká hlavní cesta lemovaná lipovou alejí. Další, užší cesta, vedla vnitřní částí před rodinnými hrobkami kolem celého hřbitova. Napravo od hlavní cesty byl hřbitov rozdělen do osmi hřbitovních polí, která byla určena pro jednotlivé hroby. Poblíž vchodu, vlevo od hlavní cesty, byla hřbitovní pole č. 9 a 10 určena pro pohřbívání zemřelých dětí. Za nimi následovalo prázdné místo (rezerva) a na konci levé části byl tzv. urnový háj. Středobodem hřbitova byl velký kamenný kříž se soškou Ježíše, umístěný v polovině hlavní cesty na vyvýšeném podstavci.
Na hřbitově jsou pohřbeni například:
- majitelé dalovického panství baron Friedrich Riedel von Riedenstein (1832 – 1905) a baronka Mathilda Riedel von Riedenstein (1848 – 1937),
- spolumajitel dalovické porcelánky Ludwig Pröscholdt (1846 – 1924),
- první farář kostela Panny Marie Utěšitelky v Dalovicích Paul Fritz (1875 – 1931).
Za I. světové války v letech 1914 - 1918 zahynulo 80 mužů z Dalovic, 24 mužů ze Všeborovic a 10 mužů z Vysoké. Většinou zemřeli daleko od domova a tam byli také podle evropských zvyklostí pohřbeni. Na jejich památku byl r. 1934 vybudován pomník, který stál na konci Zámecké ulice. Roku 1948 byla část pomníku, deska se jmény padlých vojáků, přemístěna na hřbitov, vlevo od vchodu. Takováto památka je považována podle současných zákonů za válečný hrob, a z tohoto důvodu jí bylo přiděleno Ministerstvem obrany ČR evidenční číslo CZE-4103-10075.
Dalším válečným hrobem je "Hrob rudoarmějců" vedený na Ministerstvu obrany ČR pod evidenčním číslem CZE-4103-10067. V tomto případě se jedná o skutečný hrob, ve kterém je pohřbeno 12 vojáků Rudé armády, kteří zemřeli v letech 1942 – 1944 v zajateckém táboře Dallwitz (na okraji dnešních Dalovic). Pohřbeni byli vedle sebe na zdejším hřbitově.
V samostatném hrobě byl na hřbitově pohřben voják francouzské armády, který zemřel v zajateckém táboře v roce 1940. Jeho ostatky byly exhumovány v roce 1954 a převezeny do Francie.
Tři italští vojáci, kteří zemřeli v německých lazaretních vlacích poblíž Dalovic v roce 1945, byli pohřbeni do volných hrobů na dalovickém hřbitově. V roce 1995 byly jejich ostatky na žádost italského velvyslanectví exhumovány a převezeny do Itálie.
Dnes již na hřbitově nenajdeme ani "Čestný hrob vojáků německé armády", který se nacházel pravděpodobně v prostoru mezi "Hrobem rudoarmějců" a urnovým hájem. Ze záznamů v hřbitovních knihách víme, že v tomto hrobě bylo pohřbeno 5 německých vojáků z Dalovic a okolí, kteří zemřeli v průběhu války na různých místech a jejich ostatky sem byly převezeny. Také zde byli pohřbeni 4 zranění němečtí vojáci a 3 místní ženy. Ti zahynuli při náletu amerického letectva na lazaretní vlaky stojící poblíž Dalovic dne 17. 4. 1945.
V současné době je na dalovickém hřbitově řada nezaplacených hrobů a řada zcela opuštěných hrobů. Správkyně hřbitova, pověřená Obcí Dalovice, se přesto snaží, aby hřbitov zůstával důstojným místem, kde můžeme uložit naše blízké zesnulé a kam na ně můžeme chodit vzpomínat.
Station B
50°14'49.117"N, 12°53'55.437"E
Der Friedhof
Bis Ende des 19. Jahrhunderts fanden die Beerdigungen der Verstorbenen auf dem Friedhof in Sedlec (Zettlitz) statt. Erst im Jahr 1903 beschlossen die Gemeindeausschüsse von Dalovice (Dallwitz), Všeborovice (Schobrowitz) und Vysoká (Hohendorf), einen eigenen Friedhof zu errichten. Zu diesem Zweck wurde der jetzige Platz im Katastergebiet Dalovice ausgewählt. Der Friedhof wurde im Jahr 1904 angelegt.
Ursprünglich wurde der Friedhof in Sektoren gegliedert. In der Ecke des Friedhofs, links vom Eingang, wurde die Leichenkammer mit dem Glockenturm gebaut. Längs der Friedhofsmauer wurden Plätze für Familiengruften bestimmt. Vom Eingang führte ein breiter, mit einer Lindenallee gesäumter Weg durch den Friedhof hindurch. Ein engerer Weg führte an den Familiengruften vorbei. Rechts vom Hauptweg wurde der Friedhof in acht Felder gegliedert, die für einzelne Gräber bestimmt waren. In der Nähe vom Eingang, links vom Hauptweg, befanden sich die Friedhofsfelder Nr. 9 und 10, wo die Kinder ihre Ruhestätte haben. Hinter diesen befand sich ein leerer Platz (Reserve) und am Ende der linken Seite war der s.g. Urnenhain. In der Mitte des Friedhofs befindet sich das große, auf einem erhöhten Gestell stehende Steinkreuz mit der Jesu-Christi-Statue.
Auf dem Friedhof wurden bestattet z.B.:
- Besitzer des Dallwitzer Gutes Baron Friedrich Riedel von Riedenstein (1832 – 1905) und Baronin Mathilda Riedel von Riedenstein (1848 – 1937)
- Mitbesitzer der Dalwitzer Porzellanfabrik Ludwig Pröscholdt (1846 – 1924)
- der erste Pfarrer der Maria-Trost-Kirche in Dalovice Paul Fritz (1875 – 1931)
Während des 1. Weltkrieges in den Jahren 1914 – 1918 kamen 80 Männer aus Dalovice, 24 Männer aus Všeborovice und 10 Männer aus Vysoká ums Leben. Sie starben meistens weit von ihrer Heimat entfernt und wurden nach europäischen Gewohnheiten dort auch begraben. Zu ihrem Gedächtnis wurde im Jahr 1934 das Denkmal errichtet, das am Ende der Schlossstraße stand. Im Jahr 1948 wurde ein Teil des Denkmales, die Gedenkplatte mit Namen der gefallenen Soldaten, auf den Friedhof links vom Eingang übertragen. Nach jeweils gültigen Gesetzen ist ein solches Denkmal für ein Kriegsgrab gehalten, und deshalb wurde ihm vom Verteidigungsministerium der Tschechischen Republik die Register-Nr.CZE-4103-10075 zugeteilt.
Das weitere Kriegsgrab ist auch die "Grabstätte der Rotarmisten", beim Verteidigungsministerium unter Register-Nr. CZE-4103-10067 registriert. In diesem Fall handelt es sich um ein reales Grab, in dem 12 Soldaten der Roten Armee beigesetzt worden sind, die in den Jahren 1942 – 1944 im Gefangenenlager Dalovice (am Rande von Dalovice) gestorben sind. Sie sind nebeneinander auf hiesigem Friedhof beerdigt worden.
Auf dem Friedhof in einem selbstständigen Grab ist ein Soldat der französischen Armee beigesetzt worden, der im Gefangenenlager im Jahr 1940 gestorben ist. Seine Gebeine wurden im Jahr 1954 exhumiert und nach Frankreich überfahren.
Drei italienische Soldaten, die im Jahr 1945 in den deutschen Lazarettzügen in der Nähe von Dalovice gestorben sind, sind in den freien Gräber bestattet worden. Auf Ersuchen der italienischen Botschaft wurden ihre Gebeine im Jahr 1995 exhumiert und nach Italien überfahren.
Das "Ehrengrab der Soldaten der deutschen Wehrmacht" finden wir auf dem Friedhof heute nicht mehr. Dieses Grab befand sich wahrscheinlich zwischen der "Grabstätte der Rotarmisten" und dem Urnenhain. Aus Vermerken in den Friedhofsbüchern lässt sich entnehmen, dass in diesem Grab 5 deutsche Soldaten aus Dalovice und Umgebung, die während des Krieges an verschiedenen Orten starben und ihre Gebeine hierher übertragen wurden, beigesetzt worden sind. Hier sind auch 4 verletzte deutsche Soldaten und 3 ortsansässige Frauen begraben worden. Die sind am 17.4.1945 beim Luftangriff der amerikanischen Luftwaffe auf die in der Nähe von Dalovice stehenden Lazarettzüge gestorben.
Zurzeit gibt es auf dem Dallwitzer Friedhof eine Reihe von nicht bezahlten sowie ganz verlassenen Gräbern. Die von der Gemeinde beauftragte Friedhofsverwalterin bemüht sich darum, dass der Friedhof würdevolle Stätte bleibt, wo wir unsere Verstorbene beisetzen können und sie in Erinnerungen besuchen können.
Naučná stezka Dalovice
