Zastávka 1
50°14'57.536"N, 12°53'34.704"E
"Starý zámek"
"Starý zámek" byl postaven v 1. polovině 16. století a sloužil jako panské sídlo až do 2. poloviny 19. století. Majitelé panství se často střídali. Z historických dokumentů vyplývá, že vlastníky dalovického panství byl nejdéle rod Hiesserle (15. – 16. století), rod Schön von Schönau (18. – 19. století) a rod Riedl von Riedenstein (1871 – květen 1945).
Rodina Riedl von Riedenstein pobývala ve "Starém zámku" pouze v letech 1872 – 1875 a pak se přestěhovala do "Nového zámku". V dalších letech sloužil "Starý zámek" jako ubytovna pro zaměstnance porcelánky.
V roce 1899 "Starý zámek" vyhořel. Zcela zničená byla střecha a část vnitřku budovy. Baron Friedrich Riedl von Riedenstein nechal v letech 1900 – 1902 zrekonstruovat "Starý zámek" v novějším stylu. V rámci rekonstrukce bylo přistavěno jedno patro. Vnější podoba "Starého zámku" se od této doby nezměnila.
Po roce 1902 byla do 1. patra budovy umístěna část rozsáhlých sbírek německé, francouzské a anglické literatury rodiny Riedlů. Přízemí zámku se pronajímalo (dlouhou dobu zde byl lékařský ústav MUDr. Henricha Brixe).
Po skončení II. světové války r. 1945 se stal "Starý zámek" majetkem československého státu.
V současné době sídlí ve "Starém zámku" Střední zemědělská škola Dalovice. Vlastníkem budovy je Karlovarský kraj.
Dalovická porcelánka
Majitel dalovického panství Johann Wenzel Ferdinand, rytíř ze Schönau, začal r. 1804 v Dalovicích vyrábět kameninové výrobky. Vzhledem k tomu, že byly zdařilé a byl o ně zájem, hned v následujícím roce 1805 založil továrnu na výrobu kameniny. Kolem r. 1830 se v ní postupně začala stále více rozšiřovat výroba porcelánu.
Výraznou osobností, která se o rozvoj výroby porcelánu v Dalovicích zasloužila, byl Ludwig Pröschold, který koupil továrnu r. 1891. Pod jeho vedením se porcelánové zboží začalo vyvážet ve velkém množství do řady evropských i mimoevropských států.
Od roku 1918 byla majitelem dalovické porcelánky nově založená akciová společnost EPIAG (Erste bömische Porzellanindustrie Aktiengesellschaft).
Po zestátnění továrny v roce 1945 výroba porcelánu v Dalovicích pokračovala nejdříve pod názvem EPIAG a od roku 1953 Thunská továrna na porcelán, závod Dalovice. Mezi roky 1958 - 1990 byla továrna samostatným závodem Karlovarského porcelánu.
Po privatizaci v roce 1990 vlastnila dalovickou porcelánku společnost s ručením omezeným EPIAG – DAFA Karlovy Vary, která výrobu porcelánu zastavila v roce 1997.
EPIAG LOFIDA – PORCELÁN CZ, s.r.o., majitelka porcelánky od r. 2001, opět výrobu porcelánu zahájila a zaměřila především na historicky nejúspěšnější sortiment – kávové a jídelní soupravy.
Station 1
50°14'57.536"N, 12°53'34.704"E
Das "Alte Schloss"
Das "Alte Schloss" wurde in der 1. Hälfte des 16. Jahrhunderts erbaut und diente bis zur 2. Hälfte des 19. Jhs. als ein Herrenhaus. Das Gut wechselte mehrmals seine Besitzer. Wie es sich aus historischen Quellen ergibt, waren Familie Hiesserle (15. - 16. Jh.), Familie Schön von Schönau (18. - 19. Jh.) und Familie Riedl von Riedenstein (1871 - Mai 1945) am längsten Besitzer des Dallwitzer Gutes.
Im Jahr 1872 kaufte das Gut in Dalovice (Dallwitz) Familie Riedl von Riedenstein. Sie wohnte im "Alten Schloss" nur drei Jahre (1872-1875) und im J. 1875 zog sie in das "Neue Schloss" um. In den nachfolgenden Jahren diente das "Alte Schloss" als Wohnhaus für die Angestellten der Fabrik.
Im Jahr 1899 brannte das "Alte Schloss" ab. Das Dach wurde vollständig zerstört, teilweise auch das Gebäudeinnere. Baron Friedrich Riedl von Riedenstein ließ in den Jahren 1900 – 1902 das "alte Schloss" im neuen Stil rekonstruieren. Im Rahmen der Rekonstruktion wurde ein Stock angebaut. Die Außengestaltung des "Alten Schlosses" blieb seit der Zeit unverändert.
Nach dem Jahr 1902 wurde im 1. Stock des Gebäudes ein Teil von den umfangreichen Sammlungen der deutschen, französischen und englischen Literatur der Familie Riedl untergebracht. Das Erdgeschoss des Schlosses wurde vermietet (lange Zeit war hier ein vom MUDr. Henrich Brix geleitetes medizinisches Institut).
Nach dem Ende des 2. Weltkrieges wurde das "Alte Schloss" verstaatlicht.
Zurzeit siedelt im "Alten Schloss" die Landwirtschaftliche Mittelschule. Das Gebäude gehört dem Bezirksamt in Karlovy Vary.
Dallwitzer Porzellanfabrik
Johann Wenzel Ferdinand Ritter Schön von Schönau, Besitzer des Gutes in Dalovice, begann im Jahr 1804 mit der Herstellung von Steingutwaren. In Anbetracht dessen, dass diese gut gelungen und viel gefragt waren, gründete er gleich im nachfolgenden Jahr 1805 die Steingutfabrik. Um das Jahr 1830 wurde die Porzellanproduktion in der Porzellanfabrik allmählich immer mehr erweitert.
Eine stark ausgeprägte Persönlichkeit, die sich um die Porzellanproduktion in Dalovice verdient gemacht hat, war Ludwig Pröscholdt, der die Fabrik im Jahr 1891 kaufte. Unter Pröscholdts Leitung wurde das Porzellan in großer Menge in eine ganze Reihe von europäischen sowie außereuropäischen Ländern ausgeführt.
Seit 1918 war die Fabrik im Besitz der neu gegründeten Aktiengesellschaft EPIAG (Erste böhmische Porzellanindustrie Aktiengesellschaft).
Nach der Verstaatlichung der Fabrik im Jahr 1945 wurde die Porzellanproduktion in Dalovice fortgesetzt, zuerst unter der Bezeichnung EPIAG und seit 1953 Porzellanfabrik Thun, Betrieb Dalovice. Zwischen 1958 und 1996 war die Fabrik ein selbständiger Betrieb der Karlsbader Porzellanfabrik.
Nach der Privatisierung im Jahr 1990 ging die Dallwitzer Porzellanfabrik ins Eigentum der Gesellschaft mit beschränkten Haftung EPIAG - DAFA Karlovy Vary über, die die Porzellanproduktion im Jahre 1997 eingestellt hat.
EPIAG LOFIDA – PORZELAN CZ, s. r. o., Eigentümer der Porzellanfabrik seit 2001, nahm die Produktion wieder auf und orientierte die Produktion auf historisch erfolgreichstes Sortiment – Kaffee- und Speisenservice.
Naučná stezka Dalovice
